Nejsem typický fanoušek fotbalu, ale jedno nemůžu tomuto sportu upřít. Je to nejdemokratičtější a nejuniverzálnější zábava, jakou si kdy lidstvo vymyslelo.
Zkuste najít sport, který by se fotbalu vyrovnal. Ragby, americký fotbal, hokej, basketbal – to všechno jsou silné emoce a spousta marketingu, ale současně zábava jen pro pár národů. Fotbal je jiný fenomén. Od brazilských favel až po evropské velkokluby stejná pravidla a stejné emoce. Fotbalový míč je médiem, kterým neziskové organizace v Africe zklidňují situaci ve slumech, předcházejí konfliktům nebo rozhodují spory.
A že je fotbal demokratický? To je přece jasné! Schopný kluk z Konga, Nigérie nebo Argentiny, který to umí s míčem a má kuráž, může skončit v Olympicu Marseille nebo Realu Madrid. Jen musí hrát jako Bůh. Na barvu pleti, státní příslušnost ani vyznání se nikdo neptá.
Fotbal má oproti jiným sportům ještě jednu podstatnou výhodu, a tou je nekompromisnost hvizdu rozhodčího. Co je písknutý, to je zkrátka písknutý. Jasně že se mohl rozhodčí zmýlit, přehlédnout – prostě nebyl k tomu faulu dost blízko. Ale písknul a hotovo. Je roztomilé pozorovat ty největší a nejdražší hvězdy, jak klečí rozhodčímu u kolenou, prosí, po tvářích jim tečou slzy – a nic se nestane. Je mi jasné, že i tohle se ve fotbale asi změní a rozhodčí budou studovat videozáznamy a radit se. Ale to už nebude ono.
Nechtěl jsem se původně zmiňovat o Euru, ze kterého Češi odjeli s naprosto zaslouženou ostudou – zaslouženou proto, že na šampionát vůbec neměli jezdit. Jedna fotbalová eurohistorka mi ale utkvěla v paměti. Na Euro 2004 se probojovali Chorvati, zatímco sousední Slovinci ne. Ti ale v témže roce vstoupili do Evropské unie, o čemž si Chorvati mohli nechat jen zdát. Chorvati to oslavili reklamním spotem, v němž na jedné straně hraniční řeky slovinští dělníci v zářivě čistých montérkách instalují ceduli se znakem EU, zatímco na druhém břehu Chorvati zapíjejí postup na Euro. Hádejte, kdo komu záviděl…
Mimochodem, na Euru 2004 jsme ve skupině porazili Němce, Nizozemce i Lotyše, prošli čtvrtfinálem přes Dánsko a skončili až na zdrcující řecké obraně. Řekové nakonec šokovali a celý šampionát vyhráli, čímž společně s námi vyvrátili starou poučku, že fotbal je hra pro 22 hráčů a nakonec vždy vyhrají Němci.
Nejsem typický fanoušek fotbalu. Baví mě ale, že je demokratický a univerzální. A teď se těším na olympiádu…
