Lesk a bída armádního marketingu ČEŠI / PR

České armádě se konečně dostává pozornosti, kterou si zaslouží. Má dostat novou vojenskou techniku včetně vrtulníků, radarů, ale i pušek. Říkám si, konečně!

Nejsem militarista, ale zároveň nevěřím ve všemocnou sílu ideálů pacifismu. Tvrdím, že armádu jsme si v posledních letech zvykli vnímat ze dvou úhlů pohledu. Na jedné straně jako ultra elitní nepočetné jednotky sloužící v Afghánistánu a dalších konfliktních zemích a na druhé straně jako firmu, která se snaží rozprodat nepotřebný a v mnoha případech zoufale zanedbaný majetek, a která posílá nepotřebnou výzbroj sovětské a mnohdy i české provenience dále na východ.

Tyto dva protipóly public relations, kterých se armádě v českých médiích dostávalo, měly své vypjaté momenty, své hrdiny i úsměvné kauzy. S profesionalitou a reálnými možnostmi české armády to ale nemělo a nemá nic společného. 

Na základní vojenskou službu se už jen vzpomíná v českých hospodách a jedinou krátkodobou bouři ve sklenici vody vyvolalo nedávné rozhodnutí zavést povinné odvody a udělat si tak přehled o „bojeschopném“ obyvatelstvu.

Trochu to připomíná vystřízlivění po pořádném „květinovém“ flámu. Deštník NATO sice stále existuje, ale bez reálného příspěvku z české strany by se mohlo stát, že ruce, které ho nad námi drží, začnou umdlévat. 

Ve chvíli, kdy nemáme hranice, nemáme slušně vyzbrojenou armádu a náš vzdušný prostor překoná standardní bojový letoun během několika minut, mi přijde na mysl, že je něco špatně. Proto snahu ministerstva obrany připravit armádu na složitější úkoly, než je odstraňování škod po povodních, vítám.

Ještě by to chtělo zapracovat na marketingovém „povědomí o značce“. Armáda se už před mnoha lety zbavila pořadů ve veřejnoprávních médiích, ale ničím je nenahradila. Po Plné polní dobrých zpráv na ČRo ani Azimutu v ČT se mi nestýská. Vadí mi ale, jak svou „značku“ nechává armáda vláčet médii podle toho, jak se to komu hodí. Jestli se chce chovat jako moderní a profesionálně vedená firma, měla by se tak podle toho chovávat i ve své komunikaci. Dobře vedená PR kampaň totiž může mít větší dosah než 155milimetrová houfnice.


MAREK STRÁNSKÝ vystudoval Fakultu sociálních věd UK, obor politologie, a absolvoval roční studijní stáž na Carleton University v Ottawě. V roce 2003 získal titul Ph.D. na FSV UK. Od roku 1995 působil ve firmě Burson-Marsteller jako Account Manager v oblasti korporátní komunikace a Public Affairs. Od prosince 1998 působí v AMI Communications, kde pracuje pro klienty v oblasti zdravotnictví, IT a telekomunikací a FMCG. Zaměřuje se především na korporátní a krizovou komunikaci a strategické poradenství. Je předsedou představenstva AMI Communications Group SE a největším akcionářem skupiny AMI Communications. V roce 2002 byl zakládajícim partnerem Public Affairs agentury PAN Solutions, která patří mezi lídry na trhu v oblasti PA. Ve volném čase se věnuje historii a studiu totalitních režimů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>